pondělí 19. října 2009

Na konci

Íránská hraniční kontrola ve standartní verzi nezahrnuje prvky, které jsem měl v programu já. Mám na mysli flirtovné švitoření sekretářek celního šéfa, občerstvení oříšky, vodku a chlebíčky. Mám dojem, že jsem obětí výhradního jednání. Karnet je označený naposled ve své existenci.

Turci cosi melou o fotbale nebo hokeji, nevím, obě disciplíny mi vždycky poněkud splývaly. Dělají si srandu, jsou ale profesionální a rychlí. Setkávám se tam s německým párem, cestujícím do Íránu a italským motorkářem, co jede do Indie. Je bohužel málo času, protože každého z nás "má na starosti" jeden úředník, který tlačí na čas. Za hodinu opouštím prostor kontroly.

Ararat



V Turecku vládne únor. Silnice jsou rozbité, země polehlá a tichá. Průměrná nadmořská výška na Východoturecké plošině je dva tisíce metrů. Funguje telefon a platební karta.
Projíždím, strašně mě to táhne domů. Nezastavuji nikde.



Karlův most

Turecký Krumlov

Od hraniční vesnice Gurbulak po Istanbul je to 1573 kilometrů. Jednou tábořím a dvakrát spím v motelu. Prší. Řeky jsou rozvodněné. Najíždím na placenou ótobán. Projíždím dálniční tunel, za ním se vzduch otepluje. K západu! A pak druhého května přejíždím Dlóhé most přes Bospor a začíná mě to byt všecko u pr**le.

Marmarské moře je po ránu mimořádně líbivé

Soluň. Kupuju čtyřista gramů krkovičky a smažím ji na parkovišti u silnice. Tělo potřebuje maso. Duše dotyčného vepře se dostává do prasečího ráje.


Do Jugoslávie se pokrok Západu nedostal. Bloudím tam neskutečně dlouho lesama a v polích jak v době zájezdů embéčkama.

Poslední nocleh od domova - Szeged.

Esztergom Přejíždím Dunaj. Na Slovensku kvete zelené jaro. S rukama v týle jedu domů.

Zpátky na hanácké zemi

2 komentáře:

  1. Skvělej blog, přečetl jsem to jedním dechem!

    OdpovědětVymazat
  2. Super,díky za úžasné počteni. Pro nás, co byli nejdál fechtlem na brněnském pryglu, je tohle neskutečné dobrodružství. Přeju hodně šťastných kilometrů při dalších cestách světem a těším se na super příběhy.Ivan

    OdpovědětVymazat

Almatinskije prikoly

Jak začít, když toho, co se stalo a já byl přímým účastníkem nebo svědkem, je tak moc? Co věcí se událo! A co dobrých z nich! Každý týde...